To je bezva!

14. března 2014 v 14:45 | Liss |  Lissina vykecávačka

Omluva a vysvětlení za neaktivitu.


Ahoj, všichni!
Doufám, že se máte dobře, že trávíte dnešní slunečné odpoledne někde venku a tohle si čtete někdy k večeru, když je sluníčko zalezlé za obzorem a září takovou tou krásnou oranžovou barvou a barví obláčky do růžova. Já bohužel takové štěstí nemám, proč? Tak čtěte dál.
No, za neaktivitu se moc omlouvám, protože jsme měli náročný velmi náročný minulý týden ve škole a navíc, tento týden jsme byli na lyžáku. Ano, byl tam internet, ano, Wolfi měla notebook, ale signál byl slabý a nebylo nic rozumného, o čem bychom vám chtěly napsat a co byste pochopili.
Bydlela jsem na pokoji s Wolfi, Mysfy, kterou můžete znát z youtube kanálu, Samarou a Terkou, které ještě neznáte.
Teď tak na okraj, Terka za celý lyžák, v těch vzácných pauzách přečtla Hunger Games, Aréna smrti. Poznamenala: "Já si stejně myslím, že skončí s Peetou, ale nechápu, proč je v knížce Hurikán a ve filmu Gale." A Samara má za sebou všechny tři díly, já jen co dočtu, to co čtu, tak se vrhnu na druhý díl, který jsem si stáhla do čtečky a vrhnu se na Železnou dceru, která se mi vrátila. Fuli se moc líbila, ale nadává na to, že další díly jsou jenom v angličtině.
Měly jsme menší apartmá, dvě sprchy a dva záchody na jednom pokoji, což byl naprostý luxus - ostatní holky se musely dělit o koupelnu a záchod, takže není divu, že ostatní kamarádky se chodily "vyčůrat" a osprchovat, nám to nevadilo, pokud nevyplýtvaly všechnu teplou vodu.
Já a Wolfi (A Mysfy a Terka a další čtyři lidi, kterým jsme zatím nevymyslely přezdívku a kteří mě by mě zabili (Terka, až to zjistí, tak jsem na řadě), kdybych se tu o nich něco víc napsala) jsme byly v tom horším družstvu, vlastně jsem za to docela ráda, protože jsme si mohly jezdit, jak jsme chtěly (Wolfi se to napřed musela trochu naučit, ale po prvním dni vypadala) a protože jsme měly úžasnou profesorku, která nás neustále chválila a podporovala, ale taky nám nenásilně opravovala chyby. Mohly jsme si odpočinout, kdy jsme chtěly. Zkrátka paráda.
Mě bohužel hned po prvním dni začalo bolet v krku - u nás na pokoji topilo až moc topení a nesměly jsme s ním nijak čachrovat, jinak by se mohlo stát, že by se celá chata proměnila přes noc v ledničku. Tak jsme prostě otevřely okno přes noc v naději, že v pokoji se bude dát přežít. Jenže topení se na noc vyplo, a já jsem se vzbudila s bolestí v krku, protože mi přes noc byla zima a nebyl nikdo, kdo by to okno přes noc zavřel. Cítila bych se blbě, kdyby byla zima jenom mě a ostatní umírali vedrem. Ještěže jsem s sebou vezla svoji "lékárničku na všechno", jak tomu přezdívaly holky.
Naše parta se většinou slezla u nás, takže teď vím:
  • že Fufli děsily hroší závěsy u nás v pokoji (viz fotka)
  • že energeťáky jsou zlo
  • že když vás má někdo rád, na vzdálenosti od vás mu nezáleží
  • že sladkého a slaného není nikdy dost
  • že v chatě vaří lépe, než ve školní jídelně, ale hůře, než u nás doma
  • že každého obehraju v kartách
  • že se mi líbí U2, že je začnu poslouchat a že poslouchat pořád dokola Ordinaly love je návykové
  • že nejsem jediná holka, která poslouchá AC/DC
  • že nejsem jediná, kdo zná Lindsey Stirling a Flocence and The Machine
  • že se snadno ztrácí nabíječky a najdou se až v den odjezdu
  • že je sranda, když sedíte na chodbě a telefonujete člověku, který o pár dveří dál, přes Skype
  • že Hra o trůny není zas tak špatná a že bych ji mohla sledovat a konečně pochopit, o čem se to vlastně všichni baví
  • že rozměňovat tisícovku v obchodě, kde před tím bylo "to další gymnázium z našeho města", je dost riskantní, zvláště, když tu tisícovku mají 4 lidé za váma
  • že bych si měla zopakovat pár anglických sprostých slovíček...

Že když máte ty nejlepší kámoše a rodinu na celém světě, nic vás nezastaví.

Byla sranda, jenom společenské večery byly občas trapné. Ale hned ten první se mi moc líbil. Tak aby ne, naše družstvo vyhrávalo. Hra byla poněkud jednoduchá: soupeř vymyslel název filmu, řekl ho jednomu člověku z našeho družstva, samozřejmě, my jsme to neslyšeli ani nevěděli, ten ho předvedl pantomimou a my jsme měli za úkol uhodnout, co je to za film. A když přišel náš vyslanec a předváděl, jak dribluje, vykřikl hned jeden kluk: "High school musical." Absolutní rekord - 4 sekundy i s předvedením, nebyl dosud překonaný.
V úterý byl volnější den - lyžovali jsme jenom 2 hodiny, pak byl hodinový odpočinek, půlka z nás jela na bazén a my ostatní jsme se dohodli, že si zajdeme na bowling. Vzpomněly jsme si s kámoškama na náš bowling, když chodíme hrát do jednoho nejmenovaného bowlingového centra, v jednom nejmenovaném obchodním domě, v jednom nejmenovaném městě. To bývají boží hry, při nichž nedáme bránici vydechnout.
Myslím, že jsem vám kdysi prozradila, že trpím astmatem a alergií. Podepsalo se to na mě. V úterý večer jsem začala pokašlávat, ve středu jsem vykašlávala něco hustého odporné hnědožluté barvy (dobrůtka!) a když jsme volala rodičům, naléhali na mě, abych si změřila teplotu. Měla jsem 37,1°C což je oproti mým 35,5°C teplota. Takže jsme se dohodli, samozřejmě i s profesory, že pro mě přijedou místo toho, abych zůstala na chatě sama, zatímco ostatní půjdou lyžovat. Cesta naším autem trvala asi hoďku a čtvrt, což oproti autobusu, kterému to trvalo hoďku a čtyřicet minut, není nějaká výrazná rychlost.
Hned jsme se zastavili u doktorky - naštěstí to nemám na průduškách, ale teče mi proudem v krku hnis (tak to řekla doktorka, já jen cituji!), takže vyležet v posteli a antibiotika. Do středy nesmím jít do školy, musím přijít na kontrolu a uvidí se. Úžasné. Navíc - v úterý má vyzkoušet celou naši skupinu na mechanickou energii, ve středu píšeme písemku z fyziky, ve čtvrtek z dějepisu. Paráda, nevím, kdy to dopíšu a můžu se spokojit s tím, že budu vyvolaná.
Takže teď ležím v posteli, dívám se z okna, jak hezky venku svítí sluníčko, projíždím facebookové příspěvky s fotkama a filmama, co tam ostatní naházeli, vytvářím facebookovou stránku našeho blogu, poslouchám Ordinaly love a usmívám se tomu všemu. Mám psavku, jak tomu říkám já, takže budu kreativní. A jsem za třetí čtvrtinou Temné hrdinky. Můj mladší sourozenec jede za chvíli na kytaru, což mi k večeru zkazí náladu, když se začne snažit brnkat, ale o tomhle někdy jindy.

Jestli jste došli až sem, tak jste dobří. Byli byste tak laskaví a okomentovali článek? Děkuju.

Vaše nemocná Liss

PS: V kině je Vampýrská akademie ;-)!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků v menu:
http://www.academiaknihy.cz/eshop-images/small/saga-lartena-hroozleyho-2-ocean-krve.jpg
http://storage.albatrosmedia.cz/albatrosmedia/images/large/6bbfa4d53d7a53159121fd12017da003.jpg
http://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/180412_big.jpg
http://eshop.knihydobrovsky.cz/files/mod_eshop/produkty/full/m/978-80-7447-430-9_me-sladke-sestnacte-stoleti_852056c32cb6826b79f9e64d4502e959.jpg